Jsou tři na jednu branku. Jejich role jsou pevně dané, vědí, kdo je jednička, dvojka, trojka. Své role respektují, stejně jako ctí okřídlené mušketýrské rčení: Jeden za všechny, všichni za jednoho.Všichni za Viktorku. Ano, týmovému úspěchu podřizují vše, i osobní ambice. Matúš Kozáčik, Petr Bolek a Roman Pavlík.

 


kozaMatúš Kozáčik. Jednička. V sezonách 2013/2014 a 2014/2015 byl vyhlášen nejlepším brankářem české ligy. S reprezentací Slovenska, kde je také jasnou jedničkou, vybojoval postup na Euro, přispěl i k výhře nad mistry Evropy, týmem Španělska. Je spolehlivou oporou týmu Plzně, fanoušci velice často skandují jeho jméno.

Legendární brankář Ivo Viktor o tobě řekl: „Nevidím u něj žádnou slabinu.“ Má pravdu?

Názor takové legendy mě velice těší, Ivo Viktor toho dokázal ve fotbale strašně moc. Je to názor člověka, který toho v brance hodně zažil, jsem rád, že to řekl.

Tvým vzorem býval vynikající dánský brankář Peter Schmeichel. Co jsi na něm nejvíce obdivoval?

Asi jeho komplexnost. Dokázal vše, byl vynikající od chytání přes dirigování obrany. Byla to ohromná osobnost.

Chtěl jsi být už v Dolném Kubíně brankářem?

Tam to začalo tak, že v přípravkách jsem hrál v poli, protože i brácha hrál v poli a já jsem chtěl totéž. Až na jednom mládežnickém turnaji mě trenéři vyzkoušeli v brance a už jsem tam zůstal.

Brankář to má v celé jedenáctce na hřišti asi nejtěžší. Když udělá chybu útočník a nedá gól, rychle se na to zapomene. Když gólman udělá fatální chybu, táhne se to s ním.

To je pravda, chyba brankáře je vždy víc vidět a končí většinou inkasovaným gólem. Je to nepříjemné a náročné. Ale v životě nic není jednoduché.

Máš zápas, na který rád a často vzpomínáš? Napadá mě domácí výhra nad Atléticem Madrid 1:0. Nebo dvojzápas s Neapolí, kdy jsi vychytal dvakrát nulu a celkové skóre bylo 5:0 pro Viktorku. Anebo snad vychytaná výhra Slovenska nad mistry Evropy, týmem Španělska?

Na všechny tyto zápasy vzpomínám rád. Každý byl jiný, ale není to tak, že bych některý řadil výš.

Někteří gólmani jsou evidentní flegmatici, jiní naopak cholerici. Co je pro brankáře lepší?

Je dobrá kombinace obojího. Je třeba ve většině situací zachovat klid, ale někdy je nutné emoce pustit ven. Kombinace je ideální.

Jak vzpomínáš na své působení na Kypru?

Byla to velmi dobrá zkušenost, fotbalová, ale měl jsem tam i možnost zdokonalit angličtinu. Za tohle angažmá jsem rád, v zahraničí to funguje jinak. Byly to sice jen dva roky, ale velice přínosné.

Chtěl by sis po slovenské, kyperské a české lize vyzkoušet ještě nějakou další soutěž v zahraničí?

O tom teď vůbec nepřemýšlím. Pro mě je důležitá Plzeň a úspěchy s Viktorkou. A samozřejmě také úspěchy s reprezentací Slovenska.

Můžeš krátce okomentovat brankářskou partu v Plzni?

Myslím si, že máme výborný tým. S oběma brankáři Bolkem a Pavlíkem i s trenérem Ticháčkem jsme sladění, sedíme si a fungujeme dobře.

MATÚŠ KOZÁČIK
Post: brankář
Datum narození: 27. 12. 1983
Výška: 192 cm  |  Váha: 88 kg
Číslo dresu: 1
Klubová historie: 2000 – 2002 1. FC Košice  |  2002 – 2007 Slavia Praha  |  2007 – 2010 Sparta Praha  |  2010 – 2012 Anorthosis Famagusta  |  od r. 2012 FC Viktoria Plzeň
Reprezentace
14 zápasů za Slovensko

bolekPetr Bolek. Dvojka. Bývalý reprezentant Česka v mládežnických kategoriích, dvakrát nejlepší brankář slovenské ligy. Když naskočí do zápasu, většinou dostává příležitost v pohárech, je naprosto suverénní a jistý, jako by chytal pravidelně každý týden. Působil v českých a slovenských klubech, půl roku strávil v Turecku v týmu Kasimpasa.

Chtěl jsi být vždy jen brankářem? Kdo býval tvým vzorem?

Chtěl jsem být gólmanem až na přelomu čtvrté a páté třídy základní školy. Prvním vzorem byl brankář PSG Bernard Lama. Černoch, zabiják, reprezentant Francie. Byl jakoby z gumy, šílenec, dobře se na něj dívalo. Pak jsem se jednou díval na francouzskou reprezentaci a chyběl mi, ale chytal takový plešatý tygr. Pak jsem ho viděl víckrát a bylo to: Fabien Barthez, ďábel. Od té doby byl vzorem on.

Nikdy jsi v brance nepocítil strach o své zdraví? Třeba po vážném zranění Petra Čecha?

Strach nemám. Měl jsem vyražený dech, že jsem o sobě nevěděl, vrazil jsem jednou do tyčky po trestňáku, ale nebojím se.

Jak je pro brankáře těžké udržovat se ve stoprocentní koncentraci, když je na pozici dvojky?

Kdo to nemá tak, že se automaticky přepne, tak to může být složité. Ale pro mě není až tak těžké se koncentrovat, když to člověk bere vážně.

Když jsi nastoupil proti Šachtaru Doněck po hodně dlouhé zápasové pauze, podal jsi fantastický výkon a přispěl k výhře nad favoritem 2:1. Bylo to pro tebe utkání snů?

Nejsem úplný snílek, ale když se zpětně ohlédnu, asi ano. Super zápas.

Zatímco v českých týmech, Ostravě a Liberci, ses neprosadil, v týmu FK Senica jsi byl jasnou jedničkou a dvakrát jsi byl vyhlášen nejlepším gólmanem slovenské ligy. Roste tvá výkonnost s počtem ostrých startů?

Z Ostravy jsem odešel sám, ne, že bych se neprosadil. A v Liberci jsem nedostával tolik šancí, kolik jsem dostat měl. Ale každý to má tak, že když chytá pravidelně, je na tom lépe, vše se automatizuje.

V Senici jsi byl hvězdou, pravidelně jsi chytal. Čím tě zaujala nabídka Plzně?

Nejlepším fotbalem v lize, ten byl velkým lákadlem. Hrály se tu poháry, nemluvě o Lize mistrů.

Co tě nejvíc baví na angažmá ve Viktorii Plzeň?

Všechno. Je to hlavně o lidech, dobré partě.

Kdo se ve vaší brankářské partičce nejvíce stará o legraci a pohodu?

To je komplexní záležitost, kdybychom se nepodporovali, nefungovalo by to. Doplňujeme se. Když vidím, že jsou kluci pochmurnější, něco nadhodím, aby byla zábava.

Na dresu nosíš číslo 13, kterého se většinou hráči bojí. Nejsi pověrčivý?

Nejsem pověrčivý. Narodil jsem se třináctého. Chtěl jsem původně 26, měl jsem ji předtím, tady ji ale má Kolda, tak jsem to vydělil dvěma.

Jak vzpomínáš na krátké angažmá v Turecku?

To byla taková divočina, ale dobrá zkušenost.

Byl jsi i na testech v Newcastle United, kde zanechal vynikající českou stopu nedávno zesnulý brankář Pavel Srníček. Oba jste z Ostravy, byl to on, kdo tě tam nasměroval?

Ani ne, nemluvil do toho. Až pak jsem s ním řešil tým Leyton Orient, ale Srňa mi říkal, že třetí anglická liga je sice kvalitní, ale níž než do druhé bych chodit neměl.

Existuje nějaká vysněná liga, kterou by sis rád zahrál?

Jak jsem řekl, nesním. Na britských ostrovech možná, ale to je těžké.

PETR BOLEK
Post: brankář
Datum narození: 13. 6. 1984
Výška: 190 cm  |  Váha: 86 kg
Číslo dresu: 13
Klubová historie: 2002 – 2003 FC Baník Ostrava  |  2003 – 2009 FC Slovan Liberec  |  2005 – 2006 hostování FC Hlučín  |  2007 – 2008 hostování FC ViOn Zlaté Moravce  |  2009 Kasimpasa SK  |  2010 – 2012 FK Senica  |  od r. 2012 FC Viktoria Plzeň
Reprezentace
36 zápasů v dresu Česka U-15, U-16, U-18 a U-19

pavlikRoman Pavlík. Trojka. Ale psal jako spoluautor nejdůležitější kapitolu v historii klubu. Když přišel z Kladna do Plzně, nejprve na hostování, přispěl svými skvělými výkony v 22 zápasech k historicky prvnímu titulu Viktorie Plzeň v roce stého výročí klubu. V následující sezoně odchytal 13 zápasů. Spolehlivý gólman v lednu oslavil 40. narozeniny.

To musel být sen, přijít z tehdy druholigového Kladna do Plzně a hrát hned o titul…

Když jsem přišel, tehdy se zranil gólman Martin Ticháček, tak ještě vůbec nebylo jisté, že se bude hrát o titul. Já už jsem v té době přemýšlel o konci své krátké profesionální kariéry, ta nabídka byla super. A titul, to byl ohromný bonus.

Velice brzy ses stal oblíbencem fanoušků. Zafungovala hned i symbióza s obránci?

Parta tady byla vždy velice dobrá a i já jsem dobře zapadl, rozuměl jsem si nejen s obránci, ale se všemi hráči.

V Lize mistrů jsi chytal i proti slavné Barceloně, tři góly ti vstřelil geniální útočník Messi. Jak vzpomínáš na souboje s tímto hráčem?

Dva góly vstřelil ze hry, ten třetí byl z penalty. Díval jsem se na ten zápas ze záznamu, také jsem mu něco chytil. On vyhrál, dal mi tři góly, Barca zvítězila 4:0. Ale byla to hodně zajímavá konfrontace.

Tvoji skvěle rozjetou kariéru v Plzni brzdila zranění. Nejvážnější problém s plotýnkami vyřešily šrouby a titanová destička. Věřil jsi, že se s tím lze vrátit do branky?

Věřil, protože jinak bych na operaci nešel. Normálně fungovat s vyhřezlou plotýnkou se dá, vrcholově sportovat samozřejmě ne. Profesor Štulík z Motola odvedl fantastickou práci a díky posilování to drží. Je to super. Nevím, zda lidé kolem věřili, že se vrátím, ale já ano.

Co je největší motivací k tvrdé tréninkové práci pro trojku mezi brankáři? Předpokládám, že je to láska k fotbalu.

Samozřejmě. Já hraji od osmi let, tedy už 32 roků. Mám to rád a být tady v té partě je radost. I když se do brány nedostanu.

Je ti čtyřicet, v tolika letech v české lize působili v posledních letech jen brankář Martin Vaniak a Pavel Horváth. Je i to motivace, překonat je?

Motivace… Kluci ještě v mém věku hráli, já prakticky už dva roky nehraji. A vím, že konec kariéry se nezadržitelně blíží.

Nevadí ti, že se nedostaneš do zápasového vytížení?

Každý hráč rád hraje zápasy. V minulé sezoně jsem si zahrál pár zápasů za Domažlice, jednou za juniorku Viktorky.

Jak fotbalově i lidsky hodnotíš své brankářské parťáky?

Každý je jiný, ale oba jsou vynikající gólmani. Našli jsme si k sobě cestu, dokážeme si sednout, popovídat.

Už přemýšlíš o tom, co bude po konci fotbalové kariéry? Chceš se vrátit k původní profesi tesaře, nebo bys rád zůstal u fotbalu jako trenér brankářů?

Rád bych zůstal u fotbalu, nějaké zkušenosti mám a mohl bych něco předat. Začínám si dělat trenérskou licenci, uvidíme, jak to zvládnu.

ROMAN PAVLÍK
Post: brankář
Datum narození: 17. 1. 1976
Výška: 185 cm  |  Váha: 80 kg
Číslo dresu: 33
Klubová historie: 1995 – 2004 FC Kompresory  |  2004 – 2006 FC Bohemians Praha  |  2006 – 2010 SK Kladno  |  od r. 2010 FC Viktoria Plzeň

 

Magazín 2/2016
Další články z tohoto magazínu si můžete přečíst v jeho elektronické podobě.
Tři gólmani na jednu branku